Dělej to, co chceš dělat!

Přečtěte si sloupek od fotografky Karolíny Holubové.

Hned, jak se narodíme, začínáme se učit novým věcem. Divíme se, zkoumáme a objevujeme nové, nepoznané světy. S tím také přichází vlna všemožných mentorů, které nás postupně budou provázet životem. Jsou jimi naši rodiče, sourozenci, kamarádi, učitelé ve školách, postupem času se okruh rozšíří na široké okolí. Okolí, které nabyde pocitu, že k tomu, co děláme, musí něco říct.

Foto: Matěj Paprciak

Na jednu stranu není nic nad dobře mířenou radu! A stejně tak jako sůl, i dobře mířená rada je nad zlato! Na stranu druhou, moje paní učitelka na základní škole nám říkávala: „Nedávejte nevyžádané rady.“ A to je vlastně taky pravda.

Foto: Matěj Paprciak

Častokrát se nám stane, že máme nějaký nápad, který by se klidně mohl pokládat za nápad dobrý a rozhodně by tedy stál za realizaci. Jen kdybychom se nebáli, že nás armáda všudy přítomných škarohlídů a zhrzených jedinců zadupe do země svým pesimismem, jakmile vyneseme kůži na trh. Jak tak ale o svém nápadu přemýšlíme, hrajeme si s myšlenkou, jaké by to asi bylo, kdybychom se nebáli toho, co na naše počínání řekne naše okolí. Kdybychom se nebáli ukázat to, na čem právě teď pracujeme. Kdybychom se nebáli, postavit se za námi vytvořené a vzývané hodnoty. Kdybychom se nebáli škarohlídů a jejich jedovatých slin, kterými nás a naši práci chtějí poplivat. Je dobré si uvědomit, že se vždycky najde někdo, komu se z nějakých důvodů naše projekty nebudou zdát. Nebo komu se dokonce nebudeme zdát my sami, v celé naší podstatě a kráse. A mají na to jistě všichni právo! Každý má právo vybrat si práci a lidi, se kterými bude sympatizovat! Je to tak v pořádku. Vždy se prostě najde někdo, komu budete trnem v oku.

Foto: Matěj Paprciak

Nicméně, když už na nás někdo ten svůj jed plivne, protože se třeba špatně vyspal, nebo se mu tak nedaří a třeba závidí náš úspěch, nebo ho prostě tlačí pata a my jsme zrovna po ruce, my nesmíme nechat ten jed prostoupit do našeho srdce! Nenechat si vzít vítr z plachet! Nesmíme se nechat paralyzovat kritikou! Ať už oprávněnou, či neoprávněnou! Chce to jít dál!

Mám ráda lidové rčení: „každý den není posvícení“. A taky: „klidné moře, žádného dobrého námořníka nevychovalo". Zkrátka, cesta za úspěchem je dlouhá a nevyzpytatelná. Ne každý den se nám po ní půjde s lehkostí motýla. Občas budeme klopýtat a proklínat své snažení a lopotu. Ale nevzdáme to! Ani když se nám zrovna nepovede tak, jak bychom si představovali, tak to nevzdáme! Půjdeme dál, hrdě a se vztyčenou hlavou! Budeme odhodlaní utkat se s čímkoliv, co nám přijde do cesty!

Foto: Matěj Paprciak

Co bych chtěla říct je, že ačkoli je dobré umět naslouchat okolí, je také dobré umět naslouchat sobě! A vnitřnímu JÁ! Je dobré řídit se svou intuicí. Nepropadat panice a neházet flintu do žita, když nám zrovna něco nejde! Zároveň ale neusnout na vavřínech, když se nám zrovna daří! Uskutečnění plánů chce vytrvalost a božskou trpělivost. Jestli věříš, že děláš to, co máš dělat, DĚLEJ TO! Zkoušej, hledej, doufej, ale nezoufej! Protože Ty nemůžeš prohrát! Ty, za cokoliv co uděláš, získáš zkušenosti tak cenné, že bez ohledu na výsledek, tě to posune a Ty skrze svoje snažení strašně porosteš!

Vždy, když mám pocit, že se mi nedaří, opakuji si, že cesta je cíl! A beru zkušenosti jako odměnu za své snažení a pozitivní výsledek jako bonus. Nechci plácat zbůhdarma do vody, ale nechci se hroutit, nedostaví-li se plody hned.

A proto ještě jednou… Dělej, co chceš dělat! Nevzdávej se! Nezoufej a vytrvej! Však on se kýžený výsledek dostaví. Ty mezi tím, jak na něj budeš čekat, strašně porosteš a to je možná největší zásluha a dar, který přináší každá cesta.

#mejserada

Karolína

 

Čtěte dál