Babeta Ondrová o své kreativitě

Umělecká duše značky Lavmi o přístupu ke kreativitě.

Foto: Robert Tichý

Kdy si připadáte nejvíc tvůrčí?

Když jsem zvědavá. Zvědavost přichází, když dělám něco nového, co jsem ještě nikdy neudělala. Může to být nový projekt, ale i nový recept, který jsem si vymyslela. Kreativita, která souvisí s výtvarným talentem, u mě roste s množstvím času nad tím stráveným. Čím víc vytvářím, tím víc mám nápadů a také chuti něco dělat. Pořád přichází nová inspirace a touha zkusit něco jiným způsobem. Ale když cítím, že se z té věci stává rutina, kterou bravurně ovládám, přestává mě práce bavit. 

Co tedy může kreativitu zabíjet? 

Destruktivně na kreativitu mohou působit různé praktické záležitosti, třeba účetnictví, které umělci obvykle berou jako nejhorší, co je může potkat. Ale já už jsem velká holka a vím, že i tyhle věci jsou také součástí kreativity mého života a dokážu se na ně dívat jako na něco, co můžu dělat dobře a dokonce s radostí. 

Foto: Jan Slovák

Co si pod pojmem kreativita představujete?

Kreativita pro mě prioritně znamená chuť žít. A to v základním slova smyslu. Stavět, rozvíjet, množit, expandovat… Všichni se rodíme s tímto velkým potenciálem, ale z různých důvodů často zabloudíme a kreativitu neboli tvořivou sílu vyměníme za destrukci. To se projevuje třeba nudou, pocitem, že všechno znám, všechno už tu bylo. Ztrácíme chuť na cokoliv a v tu chvíli je velmi těžké být kreativní. 

Jak ke kreativitě vedete své děti? 

Když byla byla moje dcera malá, byla kouzelná. Často jen prohlásila: „Jdu si vytvářet,” a zavřela za sebou dveře. Nepochybovala o ničem, ani o sobě, nepletl se jí do toho rozum a strach, zda si bude vytvářet správným způsobem… Své děti ke kreativitě vedu příkladem. Žijeme trochu v pracovním nepořádku, takže papír a tužky jsou vždy po ruce. V pracovně jsem udělala velký stůl, který je vždy připravený, aby si k němu někdo zasedl, nejčastěji osmiletý syn Bruno. Štvalo mě, že měl často v ruce iPad, tak jsem mu takto nenásilně podstrčila kreslení. Můj pokus předčil očekávání. Ale jinak nejsem dokonalá máma, co s dětmi pořád něco tvoří. V tom bych se chtěla zlepšit.

Foto: archiv Tomáš Dittrich

Co děláte, když máš pocit, že vám kreativita chybí?

Jdu běhat nebo plavat, vím, že potřebuju kyslík, a pohyb mě uklidní. Pak můžu začít tvořit. Samostatný vnitřní tvůrčí proces, kdy to jde a kdy to nejde, je jiné téma. Když jsem poprvé v životě dělala ilustrace do knížky, asi měsíc jsem hledala sama sebe. Hledala jsem, jak to budu kreslit, a často jsem se přistihla, že se snažím kreslit stylem, který jsem už viděla. Dlouho se mi do tvorby pletl rozum, úvahy, zda se to bude líbit. Až poté, co jsem něco nakreslila a měla z toho opravdu vnitřní radost a bylo mi jedno, co si kdo o tom bude myslet, teprve pak jsem věděla, že jsem to našla. Ale je to proces, který je bolavý, myslíte si, že nic neumíte, že jste prázdný a nemáte co říct... Ale vždy je co říct, jen se člověk musí otevřít.

Foto: archiv Filip Šlapal

Čtěte dál