Ach, ta nejistota…

Nejistota je svízel. Je zákeřná a nevyzpytatelná. Vůbec nevíte, kdy vás přepadne.

V jednu chvíli mám pocit, že jsem neporazitelná. Cítím se báječně, jsem odhodlaná a energická. Mám pocit, že dokážu všechno, nač se upne má mysl. Najednou přichází propad. Padám kamsi do hlubin nejistoty. Přestávám věřit svému myšlení, přestávám věřit svému přesvědčení, přestávám věřit sama sobě. Když se cítím nejistá, podlamují se mi kolena a třese se mi hlas. Vnímám se jakoby seshora a připadám si hloupě. Najedou je každý lepší, než já. Každý je hezčí, chytřejší a vtipnější… Všichni jsou úžasní a já nestojím za nic.

Foto: Matej Paprciak

Připadám si trapná, připadám si hlučná a připadám si mimo. Stávám se nesoudnou.

Nejistota je velmi zlý pán. Je to trýznitel mysli a „šikanátor“ odhodlání. Vytváří pomyslné komplexní problémy a nenabízí řešení. Libuje si v pochybách a její nejsilnější argumenty jsou: „proč to nejde“.

Zbavená positivního myšlení a energie, chytám se posledního stébla sebedůvěry. Kladu si otázku: Co se vlastně stalo?! Jak je možné, že ještě před chvílí jsem se cítila tak odhodlaně?! Měla jsem tak našlápnuto a nevnímala jsem žádnou překážku. Kam se poděla ta bezstarostnost, a to moje odhodlání! Proč sakra najednou řeším, co si o mně, kdo pomyslí? Co mě tohle má vůbec zajímat?! A co mi je vůbec do toho!! Co nejhoršího se může asi tak stát!? Buď si o mně někdo pomyslí něco lichotivého, nebo naopak... Anebo si o mně nikdo nepomyslí vůbec nic, to je taky možnost! Tak či onak, bych se tím neměla trápit, protože stavět své štěstí na názorech ostatní je pošetilé.

Foto: Matej Paprciak

Sama v sebe musím věřit, nikdo jiný to za mě jen tak neudělá! Snažím si připomínat tuhle mantru a zároveň se snažím přijít na to, proč se pořád tak bojím, proč si nevěřím a čemu, že to vlastně nevěřím. Jak tak nad tím dumám, sama sobě se musím smát! Pozoruji se, ve své nejistotě a připadám si roztomile směšná. Chtěla bych se obejmout a říci svému Já: „Co blbneš, přestaň se trápit, přestaň se tolik prožívat! Nemůžeš prohrát! Ať se stane cokoliv, nemůžeš prohrát! Měj nadhled! Buď svá! A hlavně buď v klidu... Nejlepší lék na nejistotu je nadhled.

Prostě se v sobě přestat tolik „babrat“, přestat se už konečně brát tak vážně! Umět si ze sebe dělat legraci, je taková malá velká životní výhra!

Foto: Matej Paprciak

Čím méně lpím na tom, abych zapůsobila, tím více se mi to většinou daří. Mám vypozorováno, že jakmile se dostanu do nadhledu a z celé situace, ve které si připadám trapně a nemožně, si začnu dělat legraci, pomyslné hrozby se často zmírní, a nebo se rozplynou úplně! Prostě jak říkal Charles Bukowski: „Svět patří těm, co se nepose*ou!“ A moje babička zase říkávala: „Kdo se bojí se*e v síni“  Tak jako tak, když nejde o život jde o h*vno.

Chvíle nejistoty přepadnou každého a často v ten nejméně hodící se moment. Holt s nimi musíme umět bojovat a „zatočit“ stejně jako s blbou náladou. Nechci, aby se mnou pocit nejistoty cloumal, jak se „mu“ zachce! Sama chci být pánem svých nálad. A když už tedy znejistím, ať už z jakéhokoliv důvodu, chci umět hledat a identifikovat příčiny mých nejistot! A jsou-li oprávněné, a jsem nejistá proto, že něco neumím – není problém se to doučit a v tom, co mi nejde, se zdokonalit! Jsou-li však neoprávněné a malicherné, týkají-li se toho, kdo si co o mě pomyslí - mého vzhledu, či jakékoliv momentální zavzdušnění – pryč s nimi!

Věřit si, věřit si! Umět si ze sebe dělat legraci a nebrat se proboha tak vážně… jestli si něco budu opakovat jako mantru, pak právě toto!

A proto!

Měj se ráda! / Měj se rád!

A buď si jistá, že si nemusíš být nejistá!

Karolina

Xx

Čtěte dál