Ach, ta Láska. Ach, ty vztahy

Často slýchávám, jaké mám / máme s Matějem na sebe štěstí. Jak je to krásné mít vztah nejen milenecký, ale i kreativní. Jaké to musí být super, jak si tak životem plujeme na obláčku...

Foto: Karolína Holubová 

Ano, takzvaně „super“ to zajisté je… Nicméně náš vztah nedrží pohromadě jen díky vášni a zaslepenému poblouznění. Hlavním pojidlem je neuvěřitelná zodpovědnost ze strany nás dvou. Je to důvěra, sebereflexe, hledání společných kompromisů a nekonečné sebeovládání. To, co jsme jeden v druhém našli nemáme zadarmo a nenašli jsme se v našem „nejlepším“. Když si vzpomenu na naše první setkání, kde jsme byli tehdy a kde jsme společnými silami teď… Jsem na nás pyšná! Posunuli jsme se. A jedeme dál!

Láska je cit a vztah je obchod.

Je to „business deal“ mezi dvěma partnery.  Vztah je pokojová rostlina! Nezaléváš - uschne. Přijde mi ale, že lidé, a to ženy i muži, často hledají do tohoto byznysu spíše investory, než-li partnery. Zdá se mi, že obecný trend je najít si takzvané „hotové lidi“. Urvat někoho, kdo už to „všechno“ má, a kdo nám to „všechno“ dá. Kdo má peníze, postavení, možnosti. Bezpochyby fajn představa. Ale jen málokterý investor chce investovat do nekonečna do něčeho, z čeho nedostává nic zpět… A tak tento typ vztahů nemá většinou dlouhého trvání…

Potencionální milence hodnotíme spíše podle jejich materiálních možností, než abychom se zaměřili na jejich charakter.

Vzhled je důležitější než humor a vůbec nejdůležitější je, jestli dostaneme k valentýnu Love Bracelet od Cartiera a večeři o třech chodech, jestli budeme moc říct kamarádkám, že už stavíme a že nás miláček vezme na Maledivy…

Řekla jsem, že vztah je business deal. A i v dobrém byznysu se člověk nesmí řídit pouze svým ráciem a statistikou. Musí mít cit, musí být empatický vůči svým partnerům. Samozřejmě, že vztah je mnohem víc, než jen obchod. Je tam přece láska! V mileneckém vztahu musí být přece láska! Láska, která spaluje. Láska která hřeje. Láska, která dává naději a pochopení. Protože ano, ve vztahu se musíme neustále pokoušet pochopit jeden druhého, i když se to někdy nepovede. Vztah je pro mě taková „Sisyfovská práce“, tvrdá namáhavá ale krásná práce, se kterou nikdy nebudete hotovi. Rozhodnete-li se pro svého vyvoleného, upíšete se k nekonečné řeholi.  Ale když zvolíte srdcem a najdete spřízněnou duši, když pocítíte lásku hlubokou a vroucí, byť jen na chvíli, tak to pak je to nejcennější a nejsladší,co můžete zažít! To je prostě nejvíc a víc už není!

Jsou směšní všichni ti, jenž opovrhují láskou.

Není nic ušlechtilejšího, či smysluplnějšího než právě láska. Jen onen cit má smysl v tomto absurdním světě. Jen onen cit nás může zachránit. Jak je to vlastně absurdní. Častokrát nejsme s tím, kdo nám imponuje ze všech nejvíce, protože se bojíme jeho opovržení. Jak ubohé. Toho, jenž se mi nejvíc líbí já neoslovím, protože mám strach, z jeho odmítnutí. A tak se opět vracím k tomu, že největší životní vítězství je zbavit se našeho strachu. V něčem tak pomíjivém, jako je život, je strach opravdu absurdní záležitostí. A my si to přitom ani neuvědomujeme, jak moc je ten náš život vlastně pomíjivý. Jak se vlastně každým dnem blížíme k vlastnímu hrobu, jak každé ráno vstáváme, abychom si večer mohli jít opět lehnout. Prožíváme život bezmyšlenkovitě, bereme vše jako samozřejmost a pak se najednou na smrtelné posteli divíme všemu tomu, co jsme prošvihli, a především se divíme sami sobě, proč jenom jsme věnovali více pozornosti banalitám namísto abychom se těšili z každé vteřiny, jenž nám byla dána k dobru. Proč jsou hodnotnější diamanty před západy slunce?

Neberme vše jako samozřejmost. Nehledejme „hotové lidi“ a „investory“. Hledejme partnery a potenciál. Pomáhejme si a budujme se navzájem. Buďme si rozptýlením ale i oporou! A nechtějme vše dostat zadarmo a najednou. Budujme postupně a soustavně.

Važme si lásky a važme si jeden druhého. A hlavně! Zbavme se už toho našeho strachu!

Lásce zdar!

Karolína

Čtěte dál